V našem sboru se s většími či menšími úspěchy snažíme dodržovat při nácviku nových skladeb určitý řád a postup. Zde najdete celkem detailní popis dlouhé a krušné cesty sboru od prvního otevření not, přes první uvedení skladby až po její derniéru.

Elementární zásady pěvecké techniky by měl zvládnout každý průměrný zpěvák.

Vlastní způsob nácviku nových skladeb:

a) seznámení s novou skladbou
b) čtení nové skladby
c) problémy při čtení
d) nácvik skladby
e) agogika
f) cvičení
g) kdy a jak často používat cvičení
h) udržování skladby
i) časové rozvržení
j) závěr

 

a) seznámení s novou skladbou
Pokud jde o barokní nebo klasicistní skladbu, má většinou pevnou formu a stanovené schéma. Obvykle se střídá několik vůdčích motivů, nebo jde o skladbu monotematickou.

  • seznámíme hráče nebo zpěváky se strukturou skladby (letmo).
  • přezpíváme hlavní téma (pokud možno s harmonickým doprovodem)

b) čtení nové skladby
Skladbu si nejprve sami rozčleníme, nejlépe po větách (4-8taktů), pokud jde o skladbu polyfonní, tak dělení provádíme v každém hlase zvlášť! Nenastupujeme po větších celcích než po větách, byť by šlo zdánlivě o triviální motivy!

  • větu nejprve předzpíváme
  • necháme větu několikrát (cca6-12) přezpívat, přehrát danému hlasu, nástr. skupině
  • v průběhu opravujeme jakoukoliv intonační chybu - hned! Nespoléháme na to, že se při dalším opakování již neobjeví.
  • větu necháme opakovat tak dlouho, dokud nezmizí jakékoliv stopy nejistoty
  • pokud začínáme v diametrálně odlišném tempu než je tempo konečné, nikdy v této fázi nezrychlujeme příliš!
  • pokud jde o středně těžký až komplikovaný úsek, je dobré rozdělit hráče, zpěváky do menších skupinek (případně až na jednotlivce) podle schopností dobře interpretovat dané téma: lepší s lepšími, slabší se slabšími
  • jde-li o běhy (koloratury), je dobré prostřídat více způsobů nácviku (rytmy - viz. níže, vokály, brumendo, stacc. atd.)
  • dobře zahrát - zazpívat krátkou větu vytrženou z kontextu by měli zvládnout všichni i ti nejslabší.
    tímto způsobem postupujeme až do konce skladby.
     
  • nikdy nechceme okamžitě po přečtení zpívat celou skladbu kompletně (doporučuje se min. 30 min. na odstup)

c) problémy při čtení
 

c1) - rytmické

  • pomalé rytmy, mnoho ligatur, prodlev, střídavých tónů atd. procvičíme nejlépe za hlasitého počítání, se zdůrazněním doby, kde se odehrává změna
     
  • rytmická rychlá ligatura, která se několikrát v průběhu skladby opakuje a není příliš dlouhá se učí pouhým "memorováním" aniž by bylo nutné (i když je to vhodné) zabývat se pochopením rytmu - počítáním.
     
  • rychlý rytmický útvar je dobré začít ve velmi pomalém tempu při hlasitém počítání, nejprve pochopit rytmus a jen velmi pozvolna zrychlovat až do konečného tempa.
     
  • pro jakýkoliv rytmický problem platí výše naznačené rozdělování do skupin
     
  • velmi důležité je v průběhu nácviku několikrát pouze přehrát - přezpívat správné znění daného úseku (jen dirigent- sbormistr), pro utvrzení správného znění.

c2) - intonační

  • nezpěvné skoky: podle charakteru skoku, buď zavedeme pomocný tón, nebo opět zvolíme metodu "memorování", zde však pozor - po několikerém opakování může docházet k intonačním nečistotám
     
  • nástupy: vždy napsat od jakého hlasu (nástroje) chytáme tón, nebo zvolit tón pomocný. V případě ne příliš dlouhé pomlky, které nástup předchází, držet brumendo tón již v pomlce

c3) - technické

  • pasáže, běhy, kololatury - pokud jde o pouhé stupnice, chromatiku, nebo jiné nenáročné postupy, vystačíme s rytmy a variantami (viz níže)
     
  • cvičení náročnější figury, zejména pokud v nich dochází k změně směru melodie, musí hráč, zpěvák nejprve pochopit! Proto je rozebereme tón po tónu, vyznačíme záchytné a stěžejní body, vysvětlíme princip vytvoření daného (opakujícího se) postupu a jen pro zpestření můžeme zkoušet na rytmy, různé slabiky atd. V této fázi nikdy nezrychlujeme!
     
  • intonační čistota a dolaďování - určíme inkriminovaná místa a konkrétní tóny analyzujeme, zda bude nutné dolaďovat nahoru či dolů atd.
     
  • nezpíváme na slova, určíme jednotný vokál, použijeme i brumendo, kdy dané inkriminované tóny zpívá určený hlas na vokál
     
  • kratičké úseky necháme zpěváky zpívat zpaměti při maximálním soustředění jen na doladění
     
  • polohové a rozsahově problematická místa zejména vysoké tóny sopránu a tenoru (není pravidlem) necháme zpívat na vhodný vokál se znělým konzonantem - vu, ho, fa...


d) nácvik skladby

d1) - jednotlivé hlasové nebo nástrojové skupiny

Obvykle stačí přehrát - přezpívat skladbu v cvičném - středním tempu, klademe však velký důraz na procvičení problematických míst. Tato jsou dvojího druhu:

I.- místa označená a analyzovaná jen při čtení a předchozích cvičeních
II. - místa (příp. nejistoty), která se dříve nevyskytovala a jde o momentální výpadek

Jak přistupovat k těmto dvěma typům problému?

ad I. - Používáme stejných nápravných metod jako při čtení, ale můžeme postupně zvyšovat jejich náročnost. Krátké úseky, kde zvolíme metodu "memorování" opakujeme tak dlouho, až všichni zúčastnění zpívají - hrají dané téma naprasto automaticky, mechanicky, bez přemýšlení. Potom úsek vsazujeme do ostatního hudebního textu, aby nám neunikly souvislosti, jak tonální, tak rytmické. Znovu několikrát zopakujeme. Vhodné je použití různých technických pomůcek.

ad II. - Nejpodstatnější aspekt je nepodceňovat tyto zpočátku drobné chyby a nejistoty. Jejich podchycení již v této fázi zaručuje bezproblémový vývoj skladby. Naopak jejich přehlédnutí a neodstranění má za následek utvrzení chyb, nebo rozšíření nejistot, na jejichž odstranění vynaložíme v budoucnu daleko více námahy, než na zamezení jejich vzniku. A i když se nám později podaří chybu odstranit, výsledkem jsou mnohé psychické bloky, nebo opětovné náhlé vynořování starých problémů.

d2) - celky

Při spojení všech hlasů a hráčů je jedním z největších problémů nezachovávání a nerespektování smluvených pokynů a požadavků. Zásadně a principiálně dbáme na dodržování všech smluvených pomůcek a vyjímečných požadavků.

  • pokud nás nedonutí okolnosti, je lépe, nepřezpíváváme-li nezažitou skladbu v tempu více než 3x za sebou. Obzvláště jedná-li se o technicky náročnou, rychlou skladbu s četnými problémovými místy
     
  • pokud přesto musíme určitou skladbu opakovat třeba 5x je dobré proložit rychlé provedení pomalým, cvičným, až čtecím tempem.


e) agogika

Nejdůležitější požadavek: mít vlastní, jasnou a ucelenou představu o výrazu a dynamice dané skladby.

  • dynamika - dohlédnout na to, aby každý interpret měl kompletní dynamiku zaznamenanou ve svých notách
     
  • výraz - pokud se ve skladbě vystřídá několik výrazových prvků, je dobré upozornit na jejich odlišnost
     
  • vynést specifika každého výrazového prvku, případně upřesnit jeho technické provedení a předvést požadovaný výsledný efekt
     
  • vynikajícím způsobem pochopení a utvrzení stylu zpěvu (hry) je inverzní převrat daného úseku, např. požadujeme-li vynést 1. dobu a odlehčit 2. a 3., tak v rámci nácviku můžeme odlehčit dobu 1. a zdůraznit 2. a 3. aby vynikla absurdita takto postaveného hudebního cítění - toto cvičení se však doporučuje spíše jako zpestření v pokročilejších fázích vývoje skladby.
     
  • zpočátku trváme na přehnaném a nadsazeném uplatňování kontrastů jak dynamických, tak výrazových

f) cvičení

Některá cvičení k odstranění problematických jevů jsou již popsány na předchozích stránkách. Zde se již zmíníme jen o několika základních cvicích a o jejich vhodné aplikaci na ten který problém.
 

  • rytmy - rytmizace hudební plochy, která je sestavena z not stejných hodnot (např. samé osminy apod.), většinou se jedná o rychlé pasáže, běhy, koloratury (není to ovšem vždy pravidlem)
    provedení: místo samých šestnáctinek zpíváme např. dvě osminy a dvě šestnáctiny, osminu, dvě šestnáctiny a osminu, nebo jejich další kombinace; dbáme však, aby zůstalo zachováno původní členění do skupinek (např. po čtyřech)
    použití: k dosažení větší technické sběhlosti, intonační jistoty, bravurnějšího a odlehčenějšího provedení

     
  • staccato ~ legato - jiná varianta předchozího cvičení, se kterým se také může vhodně kombinovat
    provedení: originální legatové úseky zpíváme - hrajeme ve staccatu a obráceně, příp. kombinovaně
    použití: a) stejné jako u rytmů - zde nám jde zejména o zkvalitnění interpretační techniky, b) pro konkretizaci nejasných rytmických útvarů v několika hlasech najednou (zejm. staccato)

     
  • vokály - (týká se pouze zpěvu), volíme v polohově problematických úsecích - velmi vysokých, nízkých, přechodových polohách, jedná se o individuální problém, ale v určitých situacích je zřetelně slyšitelné, že vokál je nutný pro celý hlas
    provedení: místo originálního textu zpíváme danou notu skupinu pouze na vhodně zvolený vokál ("vu, va, mu, mo") - podle charakteru problému
    použití: když máme v nepříjemné poloze nepříjemné hlásky: např. soprán "is", na notě g2...

     
  • brumendo - cvičení lehce aplikovatelné s větším či menším efektem na jakýkoli, zejména intonační problém
    provedení: a) zpěv se zavřenými ústy, b) zpěv pomocí nosovky s otevřenými ústy
    použití: velmi různé, zejména v celém sboru při intonačních potížích jednoho z hlasů zpívá celý sbor brumendo a problémový hlas zpívá vokál, dá se aplikovat také na noty, skupinky not apod.

     
  • memorování - neustálé opakování hudebního úseku bez použití logiky za účelem jeho zautomatizování a zmechanizování
    provedení: neustálé opakování, kdy můžeme úsek i jinak než originálně otextovat, opakujeme tak dlouho (zpaměti) až vymizí jakékoli stopy nejistot
    použití: jen v krátkých rytmicky nebo intonačně náročných úsecích do rozsahu několika not

     
  • jiná cvičení - (pro zvýšení intonační jistoty): rozdělíme skladbu na noty - skupiny not, přičemž vždy jednu notu - skupinku zazpívá, zahraje, část hráčů, zpěváků A, druhou notu část B, třetí notu A, čtvrtou část B atd., jde o zvýšení představivosti (druhým stupněm předchozího cvičení je vynechávání některých not úplně a interpret je nucen vynechanou část si představit)
    Některé motivy v hudebním textu bývají velmi podobné a liší se jen v nepatrných detailech, které potom bývají zdrojem chyb. Velmi efektivním způsobem uvědomění si těchto rozdílů je vyčlenění motivů bezprostředně za sebou, bez ohledu na jejich reálnou vzdálenost.

     
  • výraz - pro ozvláštnění nácviku a procvičení různých výrazových poloh můžeme použít na procvičovaném úseku různé dramatické prostředky: energický šepot, lyrický zpěv, ležérní zpěv, exponovaný zpěv, vyjádření mimohudebního obsahu jen pomocí různých vokálů a slabik. např., když text vyjadřuje rozhořčení, zazpíváme stejně rozhořčeně i slabiku "vo" apod.
     

g) kdy a jak často používat cvičení

V průběhu nácviku skladby obvykle vykrystalizují problematická místa, kterými je třeba důkladně se zabývat. Většinou je nutné procvičovat toto místo po celou dobu nácviku i provádění skladby. Každé místo problémového charakteru může mít svůj specifický nápravný prostředek, ale jako ochranu proti stereotypu a zevšednění můžeme zvolit i jiné byť méně účiné typy cvičení. I když se podaří konkrétní chyby a problematická místa napravit a nějakou dobu se již chyby nevyskytují, není od věci čas od času pro jistotu procvičit i tato "napravená" místa již zmíněným způsobem.

h) udržování skladby

Považujeme-li skladbu, nebo její část za nacvičenou, nemusíme se jí již podrobně zabývat, ale nejvýš důležité je pravidelné opakování kritických míst. V žádném případě však nesmíme skladbu pouze "přejíždět" v tempu, neboť tímto způsobem utvrzujeme zpěváky v případných nejistotách a chybách. Není- li čas zevrubně se skladbě věnovat, stačí jedno přezkoušení ve velmi pomalém tempu a připomenutí všech zásad a problematických míst.

i) časové rozvržení

je velmi individuální obvykle však platí, že čtení zabere cca 10 % celkové doby nácviku, procvičování asi 30 % a zbytek je využit na udržování a prohlubování znalostí o skladbě.

j) závěr

Tento návrh je pouhou kostrou, kdy každý bod vyžaduje aktualizaci a přizpůsobení momentálním problémům. Mějme však vždy na paměti účelnost každého stylu nácviku.

Go to Top